Konec léta byl odnepaměti dobou oslav. A i když se u nás potlačoval a zakazoval každý pokus o návrat k tradicím, zvlášť tehdy, když v sobě nesl třeba jen náznak náboženského rozměru, se závěrem léta byly "povolené" oslavy dožínek, obžínek a vinobraní.
Hlavní část práce dokončena, zásoby na nadcházející neplodné období zajištěny – nebo nezajištěny, je na čase se sejít, ohlédnout, poděkovat, učinit potřebná rozhodnutí, pobavit se a jít zase dál. Ano, takhle nějak totiž tradiční svátky původně vypadaly. Jednalo se o skupinový přechodový rituál a rozhodování o dalším životě společenství...
Veselé dožínky
Naši předkové znali roční doby jen dvě, a tak nejen babí léto, ale i poslední vůz odjíždějící po sklizni z pole, nazývaný baba, už odkazoval na Bohyni-Matku-Zem v její zimní podobě stařeny přinášející sice smrt, ale i nezbytně nutný odpočinek, se schopností umožňující zničit vznik nového života. O tom, jaké úctě se dříve těšila, nás dodnes přesvědčuje značný počet kopců a návrší místně nazývaných „Baba“ nebo „Na Babě“.
Nastavme si zrcadlo
Také člověk byl vnímán jako nedílná součást přírody a prováděním obřadních úkonů se do života většího celku aktivně zapojoval a přebíral za vše, co se kolem něj dělo, svou část zodpovědnosti. Zároveň si ale uvědomoval, jak se celek odráží v jeho životě. Říká se proto, že časný podzim nastaví každému z nás zrcadlo a zeptá se, jak jsme se svým životem letos naložili. Co vzešlo ze semínek a plánů připravovaných přes zimu, zasetých a rozvíjených na jaře, opečovávaných a postupně sklízených v létě? Z kolika plodů se můžeme radovat a kolik si jich dokážeme odložit na neúrodná období?
Babí léto stejně jako začátek podzimu našich životů nás vybídne: zastav se, člověče, ohlédni se a zamysli, rozvaž si dobře příští kroky. A pokud jsi snad nestihl, co bylo třeba, tvoje úroda nedozrála a ty ses nezajistil na zimu-stáří, využij posledního okamžiku v kole roku nebo života, kdy ještě máš naději, že to, co započneš, bude před jeho uzavřením úspěšně dokončeno.
Bobule
V mnoha společnostech se také čas dožínek pokládal za začátek nového roku. Dožínkami ale práce v polích nekončila, v půlce září na ně volně navazuje vinobraní, další ze zemědělských prací provázená velkou spoustou tradic, zvyků a obřadů. A poslední svátek, který se ještě oslavuje pod širým nebem. Samotné vinobraní bylo vždy, podobně jako žně, společnou prací sousedů a po sklizni se také víno společně zpracovávalo. Ve chmelařských oblastech znali zase „dočesnou“ a i tato tradice vesele žije dodnes.
No to je posvícení
Začátkem podzimu se také hojně slaví hody nebo místně posvícení, k těm nejoblíbenějším jistě patří svatováclavské, které se svým datem zřejmě snažilo mírně překrýt pohanské oslavy podzimní rovnodennosti. O těch se toho v našich krajích mnoho neví, můžeme si ale celkem snadno odvodit, že se výrazně nelišily od slavností u jiných národů, například dnes znovu populárních, údajně nejstarších obyvatel Evropy – Keltů. Jejich účelem bylo opět poděkování za úrodu, v tomto případě ovšem již tak zvanou druhou sklizeň, a její posvěcení. Zvyk žehnat plodům a bylinám sloužícím k jídlu se nám přes křesťanství dochoval na svátek Nanebevzetí Panny Marie, kdy i dnešní kostely připomínají starověké chrámy a pobývat v nich je pro člověka opravdová radost.
Důležitým rysem prováděných obřadů pro společenství vždy bylo také uzavření daného období, posílení rodové a místní pospolitosti, často nechyběla věštba budoucnosti a oslovení nehmotných sil. Obřadní pokrmy, podávané a svěcené u příležitosti jednotlivých svátků, byly potraviny dozrávající a sklízené v daný čas.
Kdy je čas na sklizeň?
Lidé v minulosti věděli, že nezralé plodiny způsobují nemoci. Rozhodnutí o zahájení sklizně patřilo k nejdůležitějším v jejich životech, činili ho jen ti nejzkušenější, nejdůvěryhodnější a často bylo činěno skupinově. Každý z nás totiž dobře pozná, je-li například ovoce zralé. Poznáme to zrakem podle barvy, čichem podle vůně, hmatem podle konzistence a zralé plody i jinak chutnají. Svých dobrých tradic se však nedržíme, plody vesele sklízíme nezralé a nezralé je také kupujeme a jíme. Bylo by zajímavé zjistit, kolik z dnešních nemocí je vyvoláno jedením nezralého jídla.
Stravitelnost jídla si jinak člověk zajišťuje vhodnou úpravou. Nejpozději po sklizni se lidé vraceli k dobrému domácímu vaření a do jídelníčku se znovu zařazovalo maso. Obřadní porážka obvykle společně vykrmeného zvířete nedílně patřila k oslavám úrody. Podzimní rovnodenností začínaly rovněž tradiční lovy a hony. V minulosti bylo maso přijímáno s vděčností a užíváno s radostí, kdykoli bylo k dispozici. Skutečnost, že jeden tvor dává svůj život jinému, aby se tento mohl dále rozvíjet, byla přijímána jako přirozená součást koloběhu života.
Text: Eva Leňová
