Začalo to vlastně jednoduše. Oslovila mě Tereza Richtrová ze Základní školy Korunka v Praze 7, jestli bych jim nepřišel do redakce školního časopisu povědět něco o médiích a taky poradit pár věcí, jak udělat Korunovinky (tak se časopis jmenuje) co nejlépe, aby to nebyl jen další ze studentských projektů, ale normální časopis, který si lidi vezmou, přečtou a hlavně – na rozdíl od drtivé většiny instagramových videí – také zapamatují. Flowee se mediální výchově věnuje často a rádo spolupracuje při podobných akcích, pozvánku na přednášku jsme tedy nemohli odmítnout.
Což byla také jedna z mých prvních otázek v okamžiku, kdy mě jednoho listopadového odpoledne přivítala celá redakce, asi 15 dětí, sedících za počítači a tvořících ve sdílené Canvě již předpřipravené stránky nového čísla Korunovinek: Kdo z vás čte noviny? Vcelku logicky zněla odpověď: Nikdo, protože nic není staršího než včerejší zprávy. Tak proč vlastně Korunovinky dělají? „Protože nás to hrozně baví a protože si myslíme, že když už něco vezmete do ruky a nemůžete swajpnout pryč, je to něco víc než instagramové video,“ řekl mi jeden z nejodvážnějších členů skupiny. Korunovinky navíc kopírují přesně ten směr, kterým se tištěná média v současné době ubírají – už to nejsou generické zpravodajské produkty pro každého, mají svou specifickou cílovou skupinu, definovanou buď věkově, místně či podle zájmu. A samozřejmě kombinací obojího, což Korunovinky naplňují beze zbytku. Vycházejí čtyřikrát do roka, píšou je sami žáci školy, píše se tam o tom, co se děje ve škole, jsou tam rozhovory s učiteli i žáky, fotogalerie, první pokusy o populárně naučné články a nesmí chybět samozřejmě ani křížovka. Jedním z nejlepších nápadů bylo interview s ředitelem, kterého se žáci zeptali, co by na škole vyměnil, a odpověď zněla: „Budovu, učitele, žáky, prostě všechno!“ To byla jedna z věcí, na kterou se mě redaktoři Korunovinek ptali: On nás nemá rád? Ale kdepak, milí studenti, samozřejmě má, mohl mít špatnou náladu, mohl si z vás vystřelit – a pokud chcete být jednou profesionály, musíte mu dát šanci vysvětlit to, jak to doopravdy myslel. Vzpomněl jsem si přitom na pana ředitele a říkal si, jak velké štěstí má, že jsou děti teprve na začátku žurnalistické kariéry, protože lepší nahrávku na smeč bych si u investigativního žurnalisty jen těžko představil.
To, že mediální výchova ve školách chybí jako sůl, je známá věc. Fakt, že děti tráví právě při reelsech a nesmyslných videích (například sledovat hraní her baví daleko více lidí, než když hru hrají děti samy!!!), je způsoben také tím, že české školství se i přes veškerou snahu důsledně brání zásadním změnám. Kdo nevěří, ať se podívá do osnov dějepisu, podle kterých by toho děti měly o stoleté válce vědět víc než o sametové revoluci, nebo třeba na známkování tělocviku, kdy žáci dostávají známky třeba z přeskoku přes kozu (!). Ale k mediální výchově: průměrný věk české učitelky/učitele je 46 let a opravdu drtivá většina žáků toho o informačních technologiích ví víc než oni. Lze se v takovém případě divit, že děti povětšinou své učitele v této oblasti ignorují? Existují nesmělé pokusy mediální výchovu na školách zavádět, nicméně se jedná o izolované pokusy a systematickému řešení brání kromě klasické systémové inertnosti také třeba platové podmínky. Ale to už se dostáváme trochu jinam, cílem tohoto článku je chválit žáky, školu, Korunovinky a také pedagogy ze školy Korunovační, protože pochopili jednu základní věc: co si neuděláme sami, to mít nebudeme. A navíc, čím dříve začneme ukazovat dětem, jak zacházet s informacemi, jak poznat jejich váhu, tím méně budou náchylní k nejrůznějším dezinformacím, komerční komunikaci, komunikačním kampaním, které mohou zásadně ovlivnit jejich budoucnost…
Říká se, že ve zdravém těle zdravý duch. Ta přímá úměra neplatí určitě absolutně, ale u obou částí tohoto příměru platí stejné pravidlo: k tomu, aby tělo bylo zdravé, potřebujete cvičit svaly. A k tomu, aby bylo zdravé uvažování, abyste měli zdravého ducha, potřebujete cvičit mozek. Na Korunce to pochopili a minimálně to jádro milovníků psaného textu a školních novin to bude mít v nepřehledné krajině daleko jednodušší. A kromě toho, co si budeme povídat, ta hrdost na to, když mi vyjde dobrý článek, je k nezaplacení. Něco o tom ve Flowee víme. A to všechno dohromady je důvod, proč je nám redakce Korunovinek tak sympatická.
A navíc to děláme rádi. Pokud chcete, abychom přišli i k vám na školu, napište nám. Milerádi se přijedeme podívat.
