Ve velkoměstech se zvyšují (negativní) klimatické efekty. To snad nepopře ani ten největší antagonista problematiky současného klimatu. Nárůst teplot a s ním spojená vyšší akumulace tepla ve městech silně závisí na zastavěnosti, použitých materiálech a typech dnešních staveb. Stejnou roli hrají i preference ve využívání budov a kombinace městských struktur s místními klimatickými podmínkami. Co se tedy dá dělat, aby byl pobyt ve městech a městských budovách snesitelnější?
1. Analyzujme vlastní chování. Řešit vše přes technologie, nebo dokonce přenechat rozhodnutí počítačům není bezpečné řešení.
Zvelebujme veřejný prostor, i když není jen náš. Patří nám všem.
2. V létě prostory chladíme. Existuje celá řada konstrukčních možností, jak chránit budovy a obytné domy před vysokou teplotou. Světlá fasáda absorbuje méně tepla než tmavé materiály. Černé a tmavé domy jsou jednoznačně out.
3. Skleněné fasády jsou vstupními branami pro vysoké teploty. Vnější zařízení pro stínění je nutností, celoskleněné fasády pak velkou otázkou. O co víc tepla se dostane do budovy, o to víc se musí chladit. A o to víc se do ní v zimě dostane zimy.
4. Ozeleněné střechy ochladí nejen dům a jeho okolí, ale můžou vytvořit i zelenou oázu pro obyvatele v ruchu velkoměsta.
5. V zimě topíme. Základním klimafaktorem přitom není únik energie, ale vliv skleníkových plynů vznikajících při výrobě energie. Topné systémy s technologií tepelného čerpadla znečišťují životní prostředí a klima nejméně. Mimochodem, druhý nejvyšší emisní faktor tvoří výroba elektřiny. Solární technologie nabízejí mnoho možností, jak pokrýt nezávisle alespoň část poptávky ve vlastním domě.
6. Zvelebujme veřejný prostor, i když není jen náš. Patří nám všem. Rozmyslete si, zda skutečně hodíte odpad či cigaretu na zem. Zasaďme kytky okolo městských stromů, vytvořme ve vnitroblocích zahrádky a záhony. Vůně šeříku, rozmarýnu, máty a levandule hladí naši duši. Mimochodem, denně se nadechneme asi dvacettisíckrát...
7. Dešťovou vodu můžeme svést do zásobníku a pomocí pumpy použít k zavlažování rostlin.
8. Městští architekti a zodpovědní úředníci nemusí být vizionáři, aby tvořili města šetrná k životnímu prostředí. Ale jejich kroky musí být promyšlené a mít souvislosti. Snížení počtu aut ve městech musí jít ruku v ruce s maximálním pokrytím dostupnosti veřejnou dopravou. MHD musí být komfortní, spolehlivá, rychlá, efektivní a levná. A to nejen ve městě, ale i v jeho širším okolí. V Praze je větší problém s dopravou mimopražských řidičů než Pražanů.
9. Zavedení rychlosti 30 km/h v dopravně nejzatíženějších lokalitách pro bydlení a práci ve městě může přispět k větší bezpečnosti chodců a cyklistů a zároveň snížit hluk i emise z dopravy; stejně jako preference vozidel veřejné dopravy na semaforech.
10. Je třeba zatraktivnit chůzi po městě, abychom nemuseli uskakovat před projíždějícími auty, turistickými autobusy a velkými dodávkami. Zelené upravené plochy bez zaparkovaných aut nenásilně vedou k pěší chůzi. Vytvářejme město se systémem „krátkých cest“.
