Doby, kdy podoby města vznikaly v kancelářích centrálních plánovačů a řídily se hlavně technokratickými požadavky na co největší výkon a efektivitu, jsou dávno pryč. Je vcelku jedno, kdy ta změna nastala a kdo ji způsobil. Souvislost to má jak s proměnou společenského klimatu, tak s rozvojem "občanské společnosti", což je slovní spojení, které před 10 lety znělo docela exoticky, a dnes se nad ním nikdo nejenže nepozastavuje, ale je bráno naprosto přirozeně a automaticky. A nejedná se pouze o výmysl liberálů, už i ti největší konzervativci vědí, že ve společnosti existují (naštěstí) takové nástroje a páky, které prostě technokratické výstřelky typu dálnice středem města z principu eliminují. A to je samozřejmě velmi dobře.
Přirozeně klidný boulevard
Města jsou živé organismy a nikdo nechce, aby se zakonzervovala ve stejné podobě desítky až stovky let. Chcete-li ovšem postavit uprostřed místa, ke kterému si lidé vytvořili určitý vztah, něco úplně nového, tak je dobré, pokud se zeptáte těch, kteří v daném místě pak budou žít.
Občanská participace v oblasti tvorby města má samozřejmě mnoho podob. Mohou ji organizovat sami developeři a sbírat v rámci procesu realizace svých plánů náměty k vylepšení, a tím také předcházet nejrůznějším komplikacím, ke kterým při výstavbě dochází a docházet bude. Takových projektů je v Praze nakonec povícero. Masivní propagace a milionové rozpočty na komunikaci projektů, jako jsou třeba Masaryčka spojuje nebo revitalizace celých oblastí na Smíchově či v oblasti Rohanského ostrova, pak jsou důkazem toho, jak si velcí developeři uvědomují důležitost zapojení veřejnosti.
86 % respondentů si myslí, že Na Poříčí je moc aut, 85 % má za to, že v lokalitě chybí zeleň, 58 % postrádá místa k setkávání. Co jiného než městský bulvár je pak může uspokojit?
Pak jsou ale projekty, kde iniciativa vychází opravdu od občanů. I těch v Praze najdeme desítky, dobrým příkladem je například Zásobník projektů na Praze 10, do něhož lidé přinášejí nápady, jak změnit prostředí kolem sebe, veřejnost o nich hlasuje a městská část pak vybrané projekty zafinancuje a realizuje. Málokdy ale iniciativa zdola (myslím tím opravdu „od lidí, kteří chtějí měnit místo, ve kterém bydlí“) nabude takových rozměrů, jako je tomu v případě projektu GoFlorenc.
„Ulice Na Poříčí je jednou z mála pražských tříd, které se ještě nemusejí přizpůsobovat diktátu turistické atraktivity,“ říká podnikatelka Danuše Siering, majitelka domu Černá Labuť a duše projektu GoFlorenc. Popisuje, jak by měla lokalita po rekonstrukci vypadat: „Ulice je předurčena k tomu, aby byla klasickým boulevardem, tedy sdílenou ulicí s místy pro zastavení a relaxaci. Chceme, aby lidé měli více stromů a zeleně, aby se nemuseli proplétat mezi nepřetržitým proudem aut, aby se měli kde zastavit a obdivovat krásu prostoru, ve kterém tráví volný čas, aby tady byly zahrádky, fontánky na pití, venkovní umělecké galerie – prostě aby se ulice přirozeně zklidnila a lidé se do ní rádi vraceli.“ Slova, která musí současným politikům, kteří se zaklínají občanskou participací, znít jako rajská hudba. Navíc přicházejí reálně zespoda, což dává celé aktivitě váhu a autenticitu.
Berlín, Lublaň, New York... a Praha
Projekt GoFlorenc tak de facto není prací jedince – vznikl u stovek nejrůznějších stolů, které patří lidem z okolí ulice Na Poříčí. Tým projektu se na ně obrátil s jednoduchou otázkou: Co byste tady chtěli změnit, aby se vám tu žilo lépe? Vrátilo se několik stovek dotazníků, kde lidé popisovali, co je trápí, a také navrhovali řešení. Výsledky byly jednoznačné: 86 % si myslí, že Na Poříčí je moc aut, 85 % má za to, že v lokalitě chybí zeleň, 58 % postrádá místa k setkávání.
Co jiného než městský bulvár je pak může uspokojit? Často se zmiňuje nevyhovující nabídka služeb nebo nedostatečný pocit bezpečí – věděli jste třeba to, že přechod naproti Černé Labuti je nejdelším přechodem v České republice? Ulice Na Poříčí je prostě reliktem minulosti. A nechci říkat, že to má co společného s bývalým režimem, spíše s minulou filozofií, která brala města jako technokratické úly plné pilných včel, které potřebují pracovat, cestovat a bydlet, nic víc. A ono je to dnes opravdu o něčem jiném.
Když jste v okolí domu jako doma
Projekt občanské participace není samozřejmě vynálezem ani Prahy, ani Danuše Siering. Podobné projekty proběhly v minulosti například ve slovinské Lublani, kde z centra města téměř vymizela auta, zato přibyly kola, autobusy a zelené plochy, podobně vznikla newyorská HighLine, kde se z visuté železnice stal několik kilometrů dlouhý městský park, a podobně uvažuje například Praze asi kulturně nejbližší Berlín, kde se z válkou poničené Auguststrasse stala legendární čtvrt, ve které by chtěl žít každý. Proč?
Chceme například výstavu venkovního umění, která by vhodně a citlivě doplnila nové prvky městského mobiliáře – lavičky, sloupy veřejného osvětlení, odpadkové koše…
„Sarah jede na starém kole, zastaví se před malým obchůdkem a koupí čerstvě mletou kávu v THE BARN. Vedle si popovídá s majitelem obchůdku se starými lampami. Kostelní zvony odbijí sedmnáctou hodinu. Sarah zamává knihovnici v obchůdku s názvem Do you read me?. Na cestě domů míjí nově postavený dům č. 51 o sedmi bytech se zahradami ve vnitrobloku, to vše navrženo studiem TOPOTEK 1. K večeru vyráží do tanečního prostoru Clärchens Ballhaus. Ale pohled do výlohy nejznámějších berlínských galerií EIGEN + ART a me Collectors Room si odpustit nemůže,“ uvádí se jako příklad z Berlína na stránkách projektu GoFlorenc, kde se kromě aktuálních informací dočtete také o dalších místech, ze kterých GoFlorenc čerpá inspiraci.
V současné době je projekt GoFlorenc již zpracován, ale neustále jej vylepšují nové prvky. „Chceme například výstavu venkovního umění, která by vhodně a citlivě doplnila nové prvky městského mobiliáře – lavičky, sloupy veřejného osvětlení, odpadkové koše…“ říká Danuše Siering. O projektu, který by měl být dokončen již příští rok, jsme ve Flowee psali již několikrát. Je totiž úžasným příkladem toho, že změna může opravdu přijít zdola. A může být také příkladem pro ostatní. Než se rozhodnete, že chcete změnit celý svět, celou Prahu nebo celou pražskou čtvrt, zkuste začít od toho, co máte za okny – třeba od ulice, po které denně chodíte. Lidé vám budou víc věřit a také budete mít daleko větší šanci na úspěch, než kdybyste se snažili ukousnout příliš velký kus koláče a pořád o tom pouze mluvili.
