Civilizace
Apolena Mortensen Tůmová
Smrt a umírání je jedním z posledních tabu naší společnosti. Předstíráme, že se nás netýká, přesto čeká na všechny. A možná je proto dobré se zamyslet, jak by měla ona definitivní tečka vypadat.
Martina Malá
Některé příběhy se nevejdou do slov jako „síla“ nebo „obdiv“. Rozhovor s Jindrou Landovou ukazuje každodennost, ve které se potkává láska, únava i tichý boj s realitou, na kterou systém často nestačí.
Zdeněk Strnad
Zeptejte se chatbota na cokoliv citlivého, třeba jak vyrobit bombu nebo jestli je Donald Trump terorista, a často se dočkáte vyhýbavé odpovědi ve stylu „omlouvám se, ale tohle vám nemůžu říct“. Stačí ale, když budete mluvit ve verších, a implantované bezpečnostní pojistky se rozpadají jako patentky na spodním prádle.
Zdeněk Strnad
Na zákaz domácích zvířat a dětí jsme si už pomalu zvykli. I když se to nesmí, všichni vědí, že v tomhle mají majitelé bytů často navrch. Zákaz tělesných požitků je ale přece jen nová liga.
Klára Kutilová
Stačí se na chvíli zamyslet – a podle okolí vypadáte, jako by se něco stalo. Proč některým lidem při přemýšlení „ujedou“ oči a svět kolem přestane existovat?
Karel Křivan
Digitální svět zaplavily mořské panny. Bizár, který měl jen bavit, se stal normou a hon za pozorností postupně vytlačil smysl, práci i autenticitu. Možná je čas zpomalit.
Olivie Doleželová
Celý život mi říkají, že jsem líná a mám ve všem chaos. Nemůžu za to. Jak rozlišit mezi leností a zdravotním problémem?
Apolena Mortensen Tůmová
„Trochu si spolu pohrajeme… Pokud nebudeš chtít přímo TO, nevadí. Můžeme dělat jiné věci.“ I tak může vypadat reakce na vaši poptávku bydlení.
Kristýna Nedobitá
Rok a půl v nemocničním systému. 540 dní v prostoru, kde se čas měří jen intervaly mezi léky a pípáním monitorů. A pak přišlo oněch 20 hodin. Krátký, brutální pokus o návrat k důstojnosti, který skončil přesně tam, kde začal: houkáním sirény a pocitem naprosté marnosti. Toto je zpověď dcery, která se snaží milovat cizince ve vlastním otci, a muže, který odmítá přestat být pánem svého osudu, i když mu nohy už dávno vypověděly službu.
