Rodina a děti
Dominika Glaserová
Odborníci vysvětlují nový fenomén, se kterým se ztotožňuje stále více lidí
Elena Severka
Na sociálních sítích to vypadá jako dokonalá idyla. Usměvavé děti se učí zlomky při pečení chleba, poznávají přírodu a budí se bez stresu z ranního zvonění. Za dveřmi tisíců českých domácností, které zvolily cestu individuálního vzdělávání, se ale často odehrává mnohem tvrdší realita. Jaká je skutečná cena za to, když vezmete budoucnost svého dítěte výhradně na svá bedra? Pojďme se podívat do míst, o kterých se na instamatkách s hashtagem #homeschooling obvykle zarytě mlčí.
Kateřina Hájková
Ne každé problémové dítě je hlučné a vzdorovité. A ne každé tiché a poslušné dítě je spokojené. Emoční nedostupnost rodičů totiž může vést ke dvěma extrémům – k boji o pozornost, nebo k tichému stažení se do sebe.
Elena Severka
Moderní technologie nám slibovaly větší kontrolu nad životem. Místo klidu ale přinesly červená čísla na displeji – a s nimi okamžitý biologický poplach. Proč školní neúspěch vlastního dítěte pociťujeme jako fyzickou bolest a jak zastavit vnitřní biologický alarm dřív, než v afektu zraníme křehkou důvěru a bezpečné pouto?
Kristýna Nedobitá
Západ objednává, Východ rodí. Končí tím éra nezištného mateřství v propasti peněz? A je pronajaté lůno znakem moderního otroctví, nebo stvrzenkou práva na rodinu? Ocitáme se ve světě, kde se za „dar života“ platí fakturou, miminka se objednávají přes online katalog a hranice mezi lidským soucitem a čistým byznysem je tenčí než papír.
Martina Malá
Péče o rodiče už není sdílenou samozřejmostí. Často dopadne na jednoho člena rodiny – a zůstane neviditelná. Jak to mění vztahy a proč je důležité mluvit o hranicích?
Kateřina Hájková
Možná míváte jako rodiče pocit, že záchvaty vzteku nebo projevy úzkosti jsou od dítěte pokusem o manipulaci: Prostě se snaží dostat, co chtějí. Podle evoluční psychologie to ale nedává význam.
Martina Malá
Je pohlavek výchova, nebo násilí? Od ledna platí novela občanského zákoníku, která výslovně říká, že tělesné tresty do výchovy nepatří.
Kristýna Nedobitá
Sedím v kuchyni, v ruce držím sklenici vlažného vlašáku (víno, nikoliv retro salát – suchý únor matka prostě držet nemůže) a tupě zírám na hromadu bahna, která byla ještě ráno exkluzivní světle modrou mikinou s logem synovy školy. Stála „ranec“, voněla novotou a měla být symbolem toho, že moje dítě patří do slušné školy.
