Rodina a děti
David Kobza
Jako nevlastní rodič můžeme prožívat věci a pocity, které nenajdeme v žádném jiném vztahu. A to i v případě, že zrovna ta naše „patchworková“ rodina funguje bez hádek a v křehkém souladu mezi expartnery. Co vlastně můžeme prožívat? Proč bychom se za svoje emoce neměli stydět? A jak největší těžkosti ve vztahu nevlastního rodiče k dítěti vnímá oslovená psychoterapeutka?
Elena Severka
Běžné vyčerpání k péči o malé děti zkrátka patří. Žena si smí postěžovat na probdělé noci a společnost jí s pochopením nabídne frázi o tom, jak všechno rychle uteče. Skutečný pád do neznáma ale nastává v momentě, kdy celodenní únavu vystřídá čirý fyzický odpor. Kdy se matka zničehonic děsí chvíle, kdy se k ní její vlastní dítě znovu natáhne.
Martina Malá
První třída není zkouškou z písmen a čísel. Dítěti může pomoci bohatá slovní zásoba nebo zájem o čtení, skutečnou školní připravenost ale tvoří mnohem širší soubor schopností, které se často projeví až v každodenních situacích.
Kristýna Nedobitá
Genetika není účetnictví. Některé rysy obličeje se mohou v rodinách přenášet nápadněji po jedné rodičovské linii než po druhé. Vědci proto zkoumají, proč si někdy neseme otcovy oči, úsměv nebo tvar čelisti tak výrazně, že nás stará fotografie dokáže překvapit víc než pohled do zrcadla.
Milada Kadeřábková
Pohlaví dítěte považujeme za dílo náhody. Některé výzkumy ale ukazují, že mužům vystaveným radiaci, elektromagnetickým polím nebo extrémní zátěži se rodí méně synů, než by odpovídalo běžnému populačnímu poměru.
Apolena Mortensen Tůmová
Trojka z písemky z matematiky. Výsledek byl správně, ale jiný postup. Když jsem to viděla, měla jsem pocit, jako bych se vrátila o čtyřicet let zpátky. V lavici jsem seděla místo dcery najednou znovu já, malá holka, která měla pocit, že selhala.
Elena Severka
Citové zanedbávání nevypadá jako týrání. Dítě má jídlo, oblečení i střechu nad hlavou. Přesto může vyrůstat s pocitem, že jeho radost, strach nebo smutek nikoho příliš nezajímají. Právě tento nenápadný nedostatek pozornosti si pak mnozí nesou i do dospělosti.
Olivie Doleželová
Když bylo Viktorce osm měsíců, začala ztrácet dovednosti, které už dávno ovládala. Lékaři postupně vyslovili děsivé diagnózy a rodina se ocitla v kolotoči nemocnic, vyšetření a nejistoty. Dnes je dívce téměř šest let, sama si nedokáže říct o jídlo a její maminka Veronika mezitím prodělala nádor na mozku. Přesto se nevzdávají a bojují o další den.
Apolena Mortensen Tůmová
Zatímco dříve se děti často bály rodičů, dnes se někdy zdá, jako by se rodiče báli vlastních dětí. Bojí se jejich hněvu, slz, výčitek a toho, že ztratí jejich lásku. A tak raději říkají ano, i když by měli říct ne.
